Aktualizace 10.2.2009 (Novinky)

Své špiclici jsem vždycky říkala "špičko". Nejprve to byla vlčí kráska Ambra, teď je to velká bílá slečna CESSY pod Bošovskou tvrzí. Špiclice mi připadá poněkud hanlivé. A tak, když je doba na mazlení a prodrbání huňatého kožíšku volám "čubíky", jinak "špičko". A letos, protože je mojí Cessy rok a půl a je to pěkná uličnice, mám opravdu "špičkové léto". Tedy i proto, že po jarních deštích jsou lesy v Jižních Čechách husté jako špicličí kožíšek, že rostou houby, že chodíme se psí slečinkou na dlouhé procházky, kdy ona objevuje svět a já se učím dívat na svět jejíma udivenýma očima. A tak máme za sebou setkání se zajícem, který nám vyskočil přímo pod nohama a vyděsil Cessy tak, že se počůrala, okukování se srnčetem, kdy psí dorostenka a srnčí výrostek na sebe ze vzdálenosti pouhých několika metrů upřeně hleděli několik minut bez hnutí a pak, když jsme se s Cessy vydaly na další cestu, šlo srnče s odstupem ještě chvíli za námi, koketování s mladou kozou za vsí, které skončilo trkancem do psího zadečku a hrozným jekem. Kdo zná špice, ví, jak umí dát najevo, že se jim děje křivda. Rozkvetlé louky plné kopretin, ze kterých jako jejich větší kamarádka kouká špicličí ocásek, rozkvetlý modrý len, ve kterém se bílá srst vyjímá zvlášť zdařile, voňavé vlahé noci u ohně, kdy do tmy svítí bílá skvrna spícího psa jako lucerna. Prostě „špičkové léto“ jak má být (až na ta klíšťata ovšem).

Přeji Vám taky takové a ještě mnoho dalších stejně povedených

Jiřina Budínská a "špička"Cessy

(c) Ar neS 2008 optimalizace PageRank.cz