O koníčkách

Prababička mojí psí slečny Cessy se jmenovala Fína. V požehnaném psím věku 16 let, odešla loni do psího nebe. Že nevíte, jaké že je psí nebe? To je veliká louka, se spoustou patníků a keříků, s půdou nadýchanou jako peříčko, aby se dala dobře hrabat a pořád tam svítí sluníčko. Noci jsou tam vlahé a je často úplněk, aby bylo na co dorážet. Tam na nás čekají všichni naši pejsci svorně a trpělivě ( mám to z doslechu, povídali si o tom při venčení pejsci nedávno na psí louce).

Ale vraťme se k prababičce mojí Cessy pod Bošovskou tvrzí. Podle slov její majitelky, má Cessy stejně "vyčůraný" kukuč jako její prababička. Když se člověk podívá na fotku, musí jí dát za pravdu.

Byly jsme s Cessy majitelkou prababičky Fíny pozvány na návštěvu ke koníčkům. Byl všední den odpoledne a statek, kde je ustájený Safír, krásný bílý valášek, je kousek za Berounem. Malebná krajina Českého krasu, krásné prostředí, nádherní opečovávaní koně a milí lidé. I když bylo horko, bylo svěže. Prvně v životě jsem šla na procházku s koněm. Cessy běhala kolem, Safír občas ukousl kousek trávy, dokonce při cestě začínaly zrát třešně. Říká se, že pohled na svět je nejhezčí z koňského hřbetu. To jsem sice nezkusila, ale i jen přítomnost Safíra dala najednou všemu jiný rozměr. On do té krásné krajiny patřil a dal jí klid a pohodu. Míjeli jsme výběhy jeho koňských kamarádů, ti nás podél ohrad sledovali, kolem běhal velký bílý špic a opět se mi zdálo, že jsme se vrátili v čase do dob klidnějších a pohodovějších. Pryč byl shon hlavního města, byla jen modrá obloha, rozesmátá psí tlamička a spokojený ukusující kůň loudající se po lukách. Moc jsme si to s Cessy užily. Děkujeme.

Cessy a Dolly

(c) webdesign Ar neS 2008 optimalizace PageRank.cz