Máme štěňátka

Po ročním úsilí všech kamarádů a příznivců velkých bílých špiců se Cessy pod Bošovskou tvrzí narodilo 12.5.2008 6 holek a 1 kluk.

Ale od začátku. Loni v dubnu jsem na mezinárodních výstavách v zahraničí zjistila, že stav velkých bílých špiců je ve zbytku Evropy asi stejně smutný jako v Čechách. Na Slovensku nejsou žádní a v Německu, v pravlasti špiců, byla Cessy na mezinárodní výstavě v Erfurtu jediným zástupcem tohoto plemene. A tak jsem napsala článek, který možná někteří z vás četli, o tom, že je špic kusem naší historie a že je škoda, že ho necháváme mizet. A začaly se dít věci. Protože jsem rozhodila sítě i v Německu, začaly chodit adresy krycích psů od příznivců z Německa a u nás v Čechách bylo tolik lidí, kteří měli snahu pomoci, až mne to dojímalo. Pro vysvětlení čtenářům neznalým situace, velcí bílí špicové jsou v Čechách téměř všichni příbuzní a tak pro Cessy připadal na krytí bratranec nebo strejda a nebo Laki, který je sice velmi krásný pes, ale je příbuzný snad se všemi ostatními.
Jenže nic není jednoduché a štěňátka u nás už vůbec ne. Vybrala jsem Rakouského šampiona Goliata vom Hamodergut z Lince. Dopsali jsme majiteli, ten souhlasil, zažádala jsem o krycí list a čekala na Cessiino hárání. Jenže .... Cessy již dřív hárala velmi nepravidelně, ale v tomto případě tomu dala korunu. Hárala až po dlouhých 13 měsících, kdy jsme už byly objednány do laboratoře a na různé prohlídky. Majitele psa jsem tak ubezpečila, že je vše v pořádku a zaručeně přijedeme. Na podzim loňského roku majitel krycího psa náhle zemřel a my dlouhý měsíc hledali spojení na toho, kdo je současným majitelem vyhlédnutého budoucího tatínka. Vše dobře dopadlo i v tomto případě, pejsek zůstal doma a stará se o něj panička-manželka zemřelého páníčka.

Čas běžel a hárání bylo stále v nedohlednu. Pak mi kdosi poradil, že když je fenka spolu s jinou hárající fenkou, může začít hárat taky. A protože zrovna hárala Cessinčina maminka Dolly Napoleon Bonaparte, pozvala jsem její majitelku Věrku s Doluškou na víkend. Věrka přijela, udělaly jsme, my čtyři děvčata několik krásných výletů a bylo nám dobře. Tři dny po jejich odjezdu Cessy začala hárat, pak byla na řadě laboratoř, kde nám určili přesně ten nejsprávnější datum a cesta do Lince opět s Věrkou a jejím synem Tomášem, který se v Linci vyzná a umí skvěle německy. Vše dopadlo dobře, a pak již jen dlouhé dva měsíce čekání. Ty jsem si zkracovala tím, že mi moje kamarádka Ilonka vytvořila krásné stránky a já jí hledala podklady.

S porodem mi pomáhala moje kamarádka Zdenička, lidská porodní asistentka a Cessinčina velká příznivkyně. Díky jejím laskavým rukám a zkušenostem byl porod bez nejmenších komplikací.

Tak teď je tu máme. Sedm válečků, kterým začínají černat nosíky a orámování oček, pomalu otevírají očka a rychle rostou a chlupatí. Všichni mají tlusťoučké ocásky, kterými usilovně vrtí při krmení. Srst je krásně bílá a začíná kolem hlaviček tvořit zatím jen límeček, ale je již vidět, že budou hodně huňatí.

A já chci poděkovat. Všem, kteří pomáhali hledat spojení na krycí pejsky i jen třeba vyslovovali podporu. Všem, kteří drželi palce, aby vše dobře dopadlo a všem, kteří teď posílají blahopřání na moji adresu. A pak hlavně Věrce, Zdeničce, Ilonce a Tomášovi, kteří pomáhali jak jen mohli, aby se vše zdařilo. Člověk-pejskař není sám. Má mimo lásky těch svých chlupatých kamarádů i kamarády mezi lidmi, kteří mají stejného koníčka-pejska. A to je veliký dar. Děkuji.

Jiřina Budínská a „špička“Cessy

(c) Ar neS 2008 optimalizace PageRank.cz